1. měsíc s ČéVéčkem (29.12.2013 - 26.1.2014) Jj, už to není vklodlak, už je to ČéVé  Trvalo mi to 3 týdny, než jsem se na Maayenku "adaptovala" - nebo možná ona na mě - a nebo to bude tak, že jsme každá ušly kus cesty a konečně jsme se potkaly  Jak se to projevuje? Štěně vnímá a krásně reaguje - na pohyby, gesta a hlas - ten obzvlášť. Mám z ní pocit, že mě hodně poslouchá a že má ráda, když si s ní povídám. Manipulace je taky OK - už si nechá hezky prohlídnout uši, očistit oči, prohmatat všechny nohy a na zubech pracujeme. Ne že by to předtím nešlo - šlo, ale věčně jsem měla štěně zakousnuté nejmíň v jedné ruce  Teď už to zvládáme hezky v klidu a bez kousání. 

U žrádla sice pořád "jančí", ale vždy jen chviličku a velmi rychle "přepne" na sezení. Venku je zlatá - na vodítku si vodí ona mě - důležitě si nosí vodítko v tlamě  Na volno krásně vyklusává, je radost ji pozorovat - ČéVé se prostě narodili pro prostorný klus. A na přivolání přibíhá s takovou tou krásnou štěněcí radostí - to je nádhera

A co jinak umí? No vlastně ještě nic  Není to borderka, navíc ještě pořád chodím do práce, tak trikování zůstává trošku pozadu. Učíme se pivotovat na předmětu, dávat pusu, čekat na vypouštěcí povel a spiny (otočky kolem své osy) - doleva i doprava je už mrská celkem solidně  Kromě toho mě v sobotu výborně pobavila v hale - udělala jsem s ní tunel 3x na každou ruku v domění, že to je na štěně až až. Chyba lávky! Jen co jsem poodstoupila od tunelu na cca 2 m, Maaya si to nasměřovala rovnou do tunelu - já stihla říct jen "tunel" a už vybíhala ven a honem pro mlsku. Ještě jsem se nestihla ani pokochat tím, jak je šikovná a ona hned frrrnk a byla v tunelu znovu! A pak znovu a znovu a znovu ... Cestou ven si u mě akorát vyzvedla pamlsek a tradá na další kolečko  Dala si jich asi 10, načež jsem řekla "pauza" a štěně frrrnk! a bylo v tunelu znovu ... a znovu ... a znovu ... jela jak motorová myš, zatímco já se prohýbala smíchy a fungovala jen jako jakýsi automat na pamlsky. Nakonec si ten tunel dala asi tak 30x a zastavilo ji až to, že jsme ho sbalili a odnesli - jinak by tam rotovala asi doteď .

Maaya je přesně to, co jsem chtěla - pes, který mě hodně učí. Za ten měsíc už mě stihla naučit, že čím méně toho po ní budu chtít, tím víc je toho schopná nabídnout. Je naprosto skvělá . 

Jo, a doma už ji vzal na milost Etík - dokážou spolu zápasit a blbnout už docela dlouhou dobu  Jen to nahánění Etíka Maaya dooost nestíhá - ale to taky přijde  Holt Etíkovu tempu už nestačí ani Safča, tak se není co divit - on je totiž opravdu rychlý jako vítr .
 

2. a 3. týden doma (6.1. - 18.1.2014) Cíle pro tento týden - zapracovat na chůzi na vodítku a na sebekontrole, upevňovat přivolání, přetahování a shaping.

Vodítko - splněno, přes počáteční stávkování a zmítání se chodí Maayenka jak profík, buď vedle mě nebo vedle Safči, na prověšeném vodítku  

Sebekontrola - nutné hlavně při žrádle (význam rčení "Mít hlad jako vlk" nabral v podání Maayi naprosto nové rozměry ). Po dvou týdnech štěně vydrží čekat, dokud misku s čerstvým voňavým masem nepoložím na zem  Každým krmením je to lepší a lepší. A jak při čekání roztomile vyplazuje špičku jazyka

Přivolání - zatím funguje, dokonce Maayu odvolám od jiných psů, chodců, běžců a povalujících se odpadků. Neusínám na vavřínech, rušících podnětů nás v životě čeká ještě asi tak milion, takže na tom pravidelně a usilovně pracujeme

Přetahování - co jsem začala vše prokrmovat, zájem o hračky trošku upadl, ale už je zase zpět. Máme oblíbený balonek od tety Elišky, pro který Maaya nadšeně běhá a krásně nosí na tahání zpět - a to už i venku na zahradě, za přítomnosti mudíků i kočky

Shaping - štěně ví, že ze mně svou aktivitou lehce vydoluje pamlsky. Samo si "našejpovalo" obíhání mé osoby  Teď musím najít větší krabici, protože z té, na které jsem původně chtěla učit 4in, mi už vyrostla

A jinak? Kousání je stále, akorát stisk trošku povolil a já se snažím mít vždy po ruce nějakého pešečka, který to odnese za mně - i když musím Maayenku hodně přesvědčovat, pro ni jsou ruce prostě "nejvíc"  Maaya roste před očima, pomalu ztrácí štěněcí čupřiny, zrychlila, zpružněla a lítá jak torpédo  Mudíci si už taky trošku zvykli (i když to hned tak nepřiznají a mrčet na ni budou ještě - včera dokonce spala Maaya se Saf na jednom pelechu

Takhle drsně Maayenka "zabíjela" na cvičáku maliňáka Pingoše


1. týden doma (29.12.2013 - 5.1.2014)  Cíle pro tento týden - zapracovat na přivolání (motivace na žrádlo) a na přetahování (motivace na hračku/hru).

Po týdnu - Maaya krásně reaguje na jméno, dokonce se už začíná orientovat v chumlu cizích nohou - když zavolám, hledá, které nohy jsou moje a přibíhá Má teprve 7 týdnů, tzn. je to ještě opravdu psí miminko. Před týdnem si ještě neuměla vzít pamlsek z ruky! Přetahování - doma už perfektní, visí na pešku i přes minutu a škube a škube, dokonce se přetahuje i s mudíky Po odhození hračky na cca 1-2 m utíká pro ni a vrací se znovu přetahovat .

Co jsme zvládli dál - máme za sebou první klikací lekci zakončenou nose touchem. Auto už zvládá potichu, bez kraválu, dokonce si v něm vezme i pamlsek = tzn. už není ve stresu. Má výborný nos, takže jsme pomaličku začali i s hrami zaměřenými na pachové práce. Už ví, že když chce pamlsek, má hezky sedět a čekat - ne po mě skákat.

S čím "bojujeme" - s kousáním. Po přečtení několika článků a diskuzí na téma "kousání ČSV štěňat" jsem došla k závěru, že je to pro ně přirozená součást vlčí komunikace a nemá smysl jim to zakazovat či dokonce trestat. I přesto se snažím Maayu naučit, že všechno má své meze. Zatím mám prokousnuté dva prsty a po dnešku i šrám na rtu :-O A nemyslete - pár kousacích štěňat jsem už zažila, tohle je opravdu trošku jiné kafe :-)

A takhle vypadá unavené zlovlče po první návštěvě cvičáku: