Maaya will be 1 year old in few days. Continue reading about her life (in czech).
Že čas letí, to jsem psala už několikrát. Letěl, letí a bude letět, tak to na světě chodí. A Maaya už taky lítá. Dokonce rychlostí 1 Et (= jeden Etík, což odpovídá rychlosti cca 1,5 Sf = jedenapůl Safči) :-D
Je nejen Crasna, je především krásná :-) Má nádherné dlouhé nohy, úzký hrudník, ladný pohyb, prostě nádhera. Proto jsem se pro ČSV rozhodla. Zjistila jsem totiž, že většinu času, který trávím s našimi psy, trávím tím, že je pozoruju. Takže jsem chtěla psa, na kterého se bude dobře koukat a který se mi bude líbit. Jako bonus (a proti většině zaběhaných názorů na ČSV) je to ještě šprtka, snaživá a ochotná se učit a cvičit.
Už toho zvládá celkem dost. Rozcvičeno máme asi tisíc věcí a postupně se je snažím nějak dotahovat. Na nic nespěchám (s Kopčemem to stejně nejde) a to Majolce evidentně svědčí. Začali jsme "vážně" agilitit (to pro ty, co se mě pořád ptají, jestli s ní míním běhat). Maaya zvládne sekvenci cca 10 překážek, aniž by šla do útlumu, zvládne několikero opakování, cik&cap zatím funguje hezky (ťuk, ťuk, ťuk), dokonce si dokáže hledat překážky sama :-) Dost mě školí po handlerské stránce, protože neodpouští chyby (narozdíl od Safči, která mi po těch letech čte myšlenky a spoustu věcí dotahuje sama).
Začali jsme běhat prkno. Jo, ano, opravdu chci s ČéVé dělat sbíhačky :-) Minimálně to chci zkusit. Majolka je při tréninku zlatá, narozdíl od Safči není vyčůraná a tak - když dám jasná kritéria - vše hezky funguje a ona nevymýšlí inovační blbosti. Vůbec je šikovná. Přetahuje se, chytá frisbee, nabízí naučené triky, je pozorná a na parkuru docela rychlá - na ČSV. Z většiny tréninků odjíždím nadšená a příjemně překvapená, přiznám se, že jsem si to představovala mnohem těžší. Že bych měla zase štěstí na psa? ;-)
Ale abyste si nemysleli, že je všechno dokonalé - a asi aby fungovala nějaká vyváženost na světě nebo co - jsou oblasti, kde to klape méně. A tou je soužití dvou fen, které soupeří o mou pozornost. Ani jedna se nechce vzdát, ani jedna nechce ustoupit .... jenže jedna má už 25 kilo a ta druhá pouhých 9. Takže problém je na světě. Chápete to dobře, Safča s Májou si prostě nesedly (od začátku) a dneska jsme ve stavu, kdy musíme holky izolovat. Nemám z toho vůbec radost :-(, život s něma je tak složitější, ale po té, co Saf skončila s několika dírama do krku tohle nemíním zažít znovu a tak holt musí holky fungovat každá zvlášť. Proto ten název tohoto článku - je to motto cvičitelů mořských savců.
Do toho nám Majonéza začala seriózně hárat, což rozhodilo i kluky - obzvlášť Etíka. Po několika propištěných nocích a provytých dnech jsem ho důrazně upozornila, že mu velmi brzy vlastnoručně vyoperuju hlasivky a následně ty jeho k.... (však vy víte co - OO). Narozdíl od Benešovic Beruny má jediné štěstí, že nejsem veterinář :-D.
No a krom agility jsme v posledních měsících stihly s Majolkou tři výstavy a tři tréninky coursingu. Ten už Majolce jde moc hezky, na střapec je nažhavená a fičí za ním jako blesk - uši stažené dozadu k hlavě, klopí zatáčky - prostě se opět pohledem na ni kochám :-) Zkusili jsme si kolobrndu, na procházkách mě už párkrát tahala (za chůze a vždy jen na chviličku) a v plánu jsou ještě brusle, kolo a - pokud zima dopřeje - i běžky. Do toho trošku koketujeme s poslušností dle IPO a čucháním, tak uvidíme, jak nám to vše půjde dál :-)
Za krásné fotky níže děkuju Nikči.
Je nejen Crasna, je především krásná :-) Má nádherné dlouhé nohy, úzký hrudník, ladný pohyb, prostě nádhera. Proto jsem se pro ČSV rozhodla. Zjistila jsem totiž, že většinu času, který trávím s našimi psy, trávím tím, že je pozoruju. Takže jsem chtěla psa, na kterého se bude dobře koukat a který se mi bude líbit. Jako bonus (a proti většině zaběhaných názorů na ČSV) je to ještě šprtka, snaživá a ochotná se učit a cvičit.
Už toho zvládá celkem dost. Rozcvičeno máme asi tisíc věcí a postupně se je snažím nějak dotahovat. Na nic nespěchám (s Kopčemem to stejně nejde) a to Majolce evidentně svědčí. Začali jsme "vážně" agilitit (to pro ty, co se mě pořád ptají, jestli s ní míním běhat). Maaya zvládne sekvenci cca 10 překážek, aniž by šla do útlumu, zvládne několikero opakování, cik&cap zatím funguje hezky (ťuk, ťuk, ťuk), dokonce si dokáže hledat překážky sama :-) Dost mě školí po handlerské stránce, protože neodpouští chyby (narozdíl od Safči, která mi po těch letech čte myšlenky a spoustu věcí dotahuje sama).
Začali jsme běhat prkno. Jo, ano, opravdu chci s ČéVé dělat sbíhačky :-) Minimálně to chci zkusit. Majolka je při tréninku zlatá, narozdíl od Safči není vyčůraná a tak - když dám jasná kritéria - vše hezky funguje a ona nevymýšlí inovační blbosti. Vůbec je šikovná. Přetahuje se, chytá frisbee, nabízí naučené triky, je pozorná a na parkuru docela rychlá - na ČSV. Z většiny tréninků odjíždím nadšená a příjemně překvapená, přiznám se, že jsem si to představovala mnohem těžší. Že bych měla zase štěstí na psa? ;-)
Ale abyste si nemysleli, že je všechno dokonalé - a asi aby fungovala nějaká vyváženost na světě nebo co - jsou oblasti, kde to klape méně. A tou je soužití dvou fen, které soupeří o mou pozornost. Ani jedna se nechce vzdát, ani jedna nechce ustoupit .... jenže jedna má už 25 kilo a ta druhá pouhých 9. Takže problém je na světě. Chápete to dobře, Safča s Májou si prostě nesedly (od začátku) a dneska jsme ve stavu, kdy musíme holky izolovat. Nemám z toho vůbec radost :-(, život s něma je tak složitější, ale po té, co Saf skončila s několika dírama do krku tohle nemíním zažít znovu a tak holt musí holky fungovat každá zvlášť. Proto ten název tohoto článku - je to motto cvičitelů mořských savců.
Do toho nám Majonéza začala seriózně hárat, což rozhodilo i kluky - obzvlášť Etíka. Po několika propištěných nocích a provytých dnech jsem ho důrazně upozornila, že mu velmi brzy vlastnoručně vyoperuju hlasivky a následně ty jeho k.... (však vy víte co - OO). Narozdíl od Benešovic Beruny má jediné štěstí, že nejsem veterinář :-D.
No a krom agility jsme v posledních měsících stihly s Majolkou tři výstavy a tři tréninky coursingu. Ten už Majolce jde moc hezky, na střapec je nažhavená a fičí za ním jako blesk - uši stažené dozadu k hlavě, klopí zatáčky - prostě se opět pohledem na ni kochám :-) Zkusili jsme si kolobrndu, na procházkách mě už párkrát tahala (za chůze a vždy jen na chviličku) a v plánu jsou ještě brusle, kolo a - pokud zima dopřeje - i běžky. Do toho trošku koketujeme s poslušností dle IPO a čucháním, tak uvidíme, jak nám to vše půjde dál :-)
Za krásné fotky níže děkuju Nikči.