Žijeme s "vlkem" už více než rok. Díky ní (a samozřejmě synovi Prokopovi) se nám život dost změnil a hlavně nabral značné obrátky. Vztah Safči a Máji se vyhrotil natolik, že spolu prostě už nemůžou fungovat :-( Safča se mě nechce vzdát a ve své fanatické euforii zapomíná na pud sebezáchovy - a tak má za sebou další "narozeniny".
Zdrhla mi pod nohama ven na zahradu "seřvat" Máju - a i když si to rozmyslela hned v momentě, kdy se Mája otočila, nestihla už utéct :-( Já jsem stihla "jen" skočit na vlka, držícího Safču v tlamě, a škrtit a škrtit a škrtit tak dlouho, dokud nepustila ... Bylo to šílené a Saf měla opravdu na mále. Vyvázla s prokousnutým krkem a poškozeným ramenem :-( Krk se zahojil, natržený vaz v rameni bude potřebovat ještě několik týdnů klidu.
Po tomto incidentu jsem se rozhodla, že najdeme Máji nový domov ... nikdy jsem žádného psa pryč z domu nedala, nechápala jsem (a stále nechápu) lidi, kteří psy odstaví z mnohem banálnějších důvodů - ať už je to vrozená hluchota (dali byste pryč hluché dítě?), nebo blbý styl skoku způsobený špatným tréninkem (jednodušší je to svést na zatím neprokázanou oční chorobu) - a nebo prostě jen neschopnost člověka, který se výcvikem psů živí, vycvičit vlastního psa na nějakou úroveň (kazil by mu reklamu).
Jenže co dělat, když váš vlastní pes se snaží (a chce) zabít vašeho dalšího psa - a hlavně je toho fyzicky velice jednoduše schopen? Rozhodnutí dát Máju pryč mě totálně rozhodilo. A tak je zatím doma, budeme stavět kotec a nový domov Máji zatím nehledáme. Pořídila jsem si psa s podílem vlčí krve - a divit se, že má nějaké vlčí instinkty - to bych byla asi opravdu naivní (stejně jako člověk, který se diví, že ISDS bordera pase). Holt je to opravdu velká výzva. Říká se, že člověk vždy dostane takového psa, jakého potřebuje.
Před pořízením Máji mě lidi varovali, že se ČSV špatně cvičí, že se bojí lidí, věcí, na soužití jsou komplikovaní a dělat s ČSV agility? Ha ha ha. Mája většinu lidí miluje. Je šprtka. Cvičení ji baví. Neustále něco nabízí. Agi ji baví - a to už skáče na 55 cm - počkejte na video, uvidíte, jak krásně může tak obří zvíře skákat a točit! Jen kdyby s tou Safčou byla v pohodě!
Jo, srovnám-li běh se Saf a s Májou - je to jako řídit Ferarri a autobus - ale i ten autobus jede parádně, řeže zatáčky a neničí si brzdové kotouče :-) Jsem z její techniky skoku opravdu nadšená - a to jsme pěkně prosím zvládli bez speciálních skokových řad, učení místa odrazu a podobných "ptákovin" - prostě stále věřím, že proto, aby pes dobře skákal, musí:
* být v dobré kondici
* vědět, že má 4 nohy a umět je používat
* vědět, že laťka musí zůstat nahoře
Skákání není věda a zvířata ví nejlíp, jak na to. Čím míň jim do toho člověk kecá, tím líp :-)
Handlersky mě Mája školí, oproti Safči ještě potřebuje na parkuru víc pomáhat - a zároveň potřebuje před překážkou víc prostoru. Takže se stále učím. Kolikrát na parkuru nadávám "jestli by mi nebylo líp s borderou!?!" - líp asi ne, ale jednodušší by to bylo určitě :-). Co bych se ale naučila? Hledala bych chyby v psovi, který by pořád lítal dokola, snažil se mi jakkoliv zavděčit a nevadilo mu to? Asi. Čím dál
častěji to vidím na závodech, bohužel.
Když chci pomáhat lidem, kteří si neví rady se svým psem, vidím vlastní trénink s "těžkocvičitelným" psem jako obrovský bonus.
Na čem pracujeme a co nás čeká? Začali jsme slalom (uličkou), upevňujeme prkno (sbíhané zóny), 2o2o (zastavované zóny), chůzi u nohy (kdybychom se náhodou chtěli dokopat k BH zkoušce), vytáhla jsem po zimě kolo. A pracujeme na přivolání, hlavně v přítomnosti rychle se hýbajících malých psů. Průběžně natáčím, akorát nestíhám se dokopat k tomu, abych to zpracovala v PC :-)
Holt nestíhám - psy venčím na 3x - zvlášť Máju, zvlášť kluky a zvlášť Safču s klidovým režimem. Ale jak jsem psala výše, zatím Mája zůstává. Pes si nemůže vybrat majitele, zato majitel by si měl psa pořizovat s vědomím "v dobrém i zlém". Že platí nomen omen? Platí. Na Crasnou Máju se krásně kouká, je fakt nádherná. Jestli si ale někdy ještě v budoucnu pořídím ČéVé, bude se jmenovat Mírumilovná Mája :-D
Zdrhla mi pod nohama ven na zahradu "seřvat" Máju - a i když si to rozmyslela hned v momentě, kdy se Mája otočila, nestihla už utéct :-( Já jsem stihla "jen" skočit na vlka, držícího Safču v tlamě, a škrtit a škrtit a škrtit tak dlouho, dokud nepustila ... Bylo to šílené a Saf měla opravdu na mále. Vyvázla s prokousnutým krkem a poškozeným ramenem :-( Krk se zahojil, natržený vaz v rameni bude potřebovat ještě několik týdnů klidu.
Po tomto incidentu jsem se rozhodla, že najdeme Máji nový domov ... nikdy jsem žádného psa pryč z domu nedala, nechápala jsem (a stále nechápu) lidi, kteří psy odstaví z mnohem banálnějších důvodů - ať už je to vrozená hluchota (dali byste pryč hluché dítě?), nebo blbý styl skoku způsobený špatným tréninkem (jednodušší je to svést na zatím neprokázanou oční chorobu) - a nebo prostě jen neschopnost člověka, který se výcvikem psů živí, vycvičit vlastního psa na nějakou úroveň (kazil by mu reklamu).
Jenže co dělat, když váš vlastní pes se snaží (a chce) zabít vašeho dalšího psa - a hlavně je toho fyzicky velice jednoduše schopen? Rozhodnutí dát Máju pryč mě totálně rozhodilo. A tak je zatím doma, budeme stavět kotec a nový domov Máji zatím nehledáme. Pořídila jsem si psa s podílem vlčí krve - a divit se, že má nějaké vlčí instinkty - to bych byla asi opravdu naivní (stejně jako člověk, který se diví, že ISDS bordera pase). Holt je to opravdu velká výzva. Říká se, že člověk vždy dostane takového psa, jakého potřebuje.
Před pořízením Máji mě lidi varovali, že se ČSV špatně cvičí, že se bojí lidí, věcí, na soužití jsou komplikovaní a dělat s ČSV agility? Ha ha ha. Mája většinu lidí miluje. Je šprtka. Cvičení ji baví. Neustále něco nabízí. Agi ji baví - a to už skáče na 55 cm - počkejte na video, uvidíte, jak krásně může tak obří zvíře skákat a točit! Jen kdyby s tou Safčou byla v pohodě!
Jo, srovnám-li běh se Saf a s Májou - je to jako řídit Ferarri a autobus - ale i ten autobus jede parádně, řeže zatáčky a neničí si brzdové kotouče :-) Jsem z její techniky skoku opravdu nadšená - a to jsme pěkně prosím zvládli bez speciálních skokových řad, učení místa odrazu a podobných "ptákovin" - prostě stále věřím, že proto, aby pes dobře skákal, musí:
* být v dobré kondici
* vědět, že má 4 nohy a umět je používat
* vědět, že laťka musí zůstat nahoře
Skákání není věda a zvířata ví nejlíp, jak na to. Čím míň jim do toho člověk kecá, tím líp :-)
Handlersky mě Mája školí, oproti Safči ještě potřebuje na parkuru víc pomáhat - a zároveň potřebuje před překážkou víc prostoru. Takže se stále učím. Kolikrát na parkuru nadávám "jestli by mi nebylo líp s borderou!?!" - líp asi ne, ale jednodušší by to bylo určitě :-). Co bych se ale naučila? Hledala bych chyby v psovi, který by pořád lítal dokola, snažil se mi jakkoliv zavděčit a nevadilo mu to? Asi. Čím dál
častěji to vidím na závodech, bohužel.
Když chci pomáhat lidem, kteří si neví rady se svým psem, vidím vlastní trénink s "těžkocvičitelným" psem jako obrovský bonus.
Na čem pracujeme a co nás čeká? Začali jsme slalom (uličkou), upevňujeme prkno (sbíhané zóny), 2o2o (zastavované zóny), chůzi u nohy (kdybychom se náhodou chtěli dokopat k BH zkoušce), vytáhla jsem po zimě kolo. A pracujeme na přivolání, hlavně v přítomnosti rychle se hýbajících malých psů. Průběžně natáčím, akorát nestíhám se dokopat k tomu, abych to zpracovala v PC :-)
Holt nestíhám - psy venčím na 3x - zvlášť Máju, zvlášť kluky a zvlášť Safču s klidovým režimem. Ale jak jsem psala výše, zatím Mája zůstává. Pes si nemůže vybrat majitele, zato majitel by si měl psa pořizovat s vědomím "v dobrém i zlém". Že platí nomen omen? Platí. Na Crasnou Máju se krásně kouká, je fakt nádherná. Jestli si ale někdy ještě v budoucnu pořídím ČéVé, bude se jmenovat Mírumilovná Mája :-D
RSS Feed
